Kostel Votivkirche
24. dubna 1879, v den stříbrné svatby císaře Františka Josefa I. a císařovny Alžběty, byl kostel Votivkirche vysvěcen. S plánováním se začalo již v roce 1854, pouhých několik měsíců po nevydařeném atentátu na císaře. Jeho bratr, arcivévoda Maxmilián I. (pozdější mexický císař), vyhlásil sbírku finančních darů na stavbu tohoto kostela jako „projev vděku za záchranu Jeho Veličenstva“. Votivní kostely se obvykle staví jako poděkování za záchranu před mimořádnou událostí. Odtud také pochází jejich název. Co se samotné stavby týče, tou byl nakonec pověřen architekt Heinrich von Ferstel.
Jen „Steffl“ je vyšší
Trojlodní novogotická bazilika vystavěná podle francouzského katedrálního schématu patří k nejvýznamnějším stavbám evropského historismu. Díky své poloze na bulváru Ringstraße byl kostel nazýván také „katedrálou na Ringstraße“. Jeho dvě věže jsou nezaměnitelné. Vídeňská městská rada na jeho dokončení kdysi věnovala 150 000 guldenů. Sakrální stavbu v bezprostřední blízkosti hlavní budovy Vídeňské univerzity nelze přehlédnout, a to nejen kvůli jejímu impozantnímu vzhledu. S výškou 99 metrů je Votivní kostel hned po Stephansdomu druhým největším kostelem ve Vídni. Proslulých je také jeho 78 skleněných mozaikových oken, na nichž se od provedení restaurátorských prací v 70. letech 20. století objevují i moderní motivy.
Votivní kostel je kosmopolitní chrám Páně, který využívají různí cizojazyční křesťané žijící ve Vídni. Mše svatá zde probíhá v několika jazycích každou neděli od 11:30 hod.
Muzeum ve Votivním kostele
V kostele, přesněji v bývalém „Hoforatoriu“, je také muzeum. Nachází se na vyvýšené části nad oltářem, která byla dříve přístupná pouze císařské rodině. Nejhonosnějším a nejstarším exponátem je „Antverpský oltář“ z 15. století, který je považován za nejdůležitější dochované umělecké dílo tohoto žánru. Muzeum, které bylo po rekonstrukci znovu otevřeno na podzim 2021, lze navštívit po předchozí domluvě.
